Chovatelský záměr

Současný vývoj myslivosti, hlavně vývoj a struktura honiteb, zastoupení jednotlivých druhů lovné zvěře, výrazně ovlivňují i nároky na myslivecké upotřebení psů a jejich využití. Platná legislativa s sebou přináší zvýšené nároky na odbornost a profesionální přístup, který do jisté míry ovlivňuje i populační změny v řádu myslivců a jejich odlišné nároky na mysliveckého psa. 

V revírech se spárkatou zvěří v současnosti převládá snaha chovat menší plemena psů vzhledem na snížené nároky na výživu, starostlivost, umístění a přepravu. Předpokládáme, že tato snaha se bude do budoucna ještě zvýrazňovat.

Naším chovatelským záměrem je vytvořit nové plemeno psa zodpovídajícího a co nejvíce se přibližujícího požadavkům výkonu práva myslivosti v současné době. Uvedeným požadavkům se podle našeho názoru, nejvíc přibližuje nízkonohé plemeno duriče střední až malé velikosti typu slovenského kopova. Jde o plemeno nenáročné na prostor a výživu (vhodný i pro myslivce bydlící ve městě, minimální nároky na přepravu autem), poměrně lehko přenosné s ohledem na velikost (transport na posed), odolné, bez významnějších zdravotních problémů (hlavně dědičné onemocnění). 

Vzhledem na předpokládané uplatnění v praxi je vhodný na práci duriče a barvaře a může vykonávat všechny zkoušky myslivecké upotřebitelnosti pro tyto plemena. Pracovní název plemena - Tatranský durič.

Vzorem pro exteriér tohoto plemena jsou duričové existující na Slovensku v minulém století. Šlechtitelé slovenského kopova se rozhodli z této palety duričů různého typu a zbarvení vyšlechtit plemeno středního až menšího rámce černého zbarvení s pálením. Na fotografiích z 19. století se však vyskytují i duričové jiného zbarvení s bílými odznaky, které se podle existujících záznamů vyskytovali mezi jedinci i při výběrech slovenských kopovů do plemenitby z domácí populace v minulém století. Vzorovým výchozím plemenem je teda slovenský kopov už vzhledem na svůj původ, a žádoucí povahové a exteriérové vlastnosti.

Svoje vynikající povahové vlastnosti dokazuje slovenský kopov už celé desetiletí. Mezi výrazná pozitiva patří jeho temperament, častokrát až neúnavná chuť do práce, ochota a zájem sledovat stopu zvěře, hlasitost na stopě a jedinečná odvaha. Tyto povahové rysy jsou neustále žádané, v chovu upevňované a selektované. Avšak s ohledem na výše uvedené skutečnosti, týkající se výkonu práva myslivosti a současně platné legislativy, mohou být právě některé z jeho povahových vlastností omezujícím a limitujícím faktorem pro využití kopova mimo rozsáhlých lesních komplexů a v malých revírech. V praxi to znamená, že došlo k rozdělení velkého počtu, původně rozlohou velkých revírů, na několik menších a tento trend bude mít v blízké budoucnosti (uzavírání nových nájemních smluv, změny hranic mysliveckých revírů s ohledem na finanční situaci) znova stoupající tendenci.

Právě v takovýchto revírech najde praktické uplatnění nová forma národního nízkonohého plemena duriče,  která zachovává uvedené žádoucí povahové rysy slovenského kopova, obohaceného o vlastnosti umožňující mu výraznější využití při dohledávkách postřelené zvěře. 

Jedním z podstatných rozdílů práce tohoto typu duriče je menší "akční rádius" při naháňce, který je často příčinou ztráty a zaběhnutí slovenského kopova - jde sice o pomalejší, ale přitom vytrvalejší, systematické a hlasité durenie jako i pomalejší rozvážnější a vytrvalé sledování stopy poraněné zvěře. Při individuálním způsobu lovu nachází toto plemeno širší uplatnění při dohledávání postřelené, hlavně spárkaté zvěře.

Chovatelský cíl

Výchozím plemenem při vytvoření nové formy národního nízkonohého plemena duriče je slovenský kopov. Hlavně jedince menšího rámce, které nesplňují standard slovenského kopova z hlediska tělesného rámce, ale i zbarvení. Na dosáhnutí požadovaných exteriérových a pracovních vlastností byly použité i další myslivecké plemena psů. 

Použité jsou jen plemena posilňující jeho vlastnosti duriče a psa na dohledávání spárkaté zvěře. Jedinci těchto plemen, jako i jejich meziplemenní kříženci, jsou do chovu vybírané na základě přísných kritérií, zohledňujících předem určené povahové a exteriérové charakteristiky plemena Tatranský durič. Podíl genetických informací slovenského kopova v cíleném plemenu by měl převažovat. Při chovu se vede přesná evidence dospělých jedinců uplatněných v chovu, jako i odchovaných štěňat, včetně vystavení průkazů o původu od první generace chovu nového plemena.

Záměrem chovatelské práce je vytvoření nového plemena, vytvořeného na základě slovenského kopova obohaceného křížením s několika plemeny, které zvýraznili hlavně jeho vlastnosti na dohledávání zvěře, s ustálenou genetickou výbavou. Jeho použití je orientované na myslivecké honitby menší výměry (srnčí oblast), na rovinách až pahorkatinách, kde se v poslední době ve vyšším množství vyskytuje a soustřeďuje černá zvěř.

Úsilí nesměřujeme k vytvoření "ideálního" plemena, které neexistuje, ale plemena, které by myslivcům poskytlo možnost co nejširšího a poměrně všestranného praktického využití při způsobu myslivosti v našich podmínkách a získalo si tak (hlavně svými vlastnostmi) místo mezi nespočetným množstvím dosud mezinárodně uznaných plemen psů.

Cílem je prokázat široké kynologické veřejnosti, že i v dnešní době se dají mnohé už uznané čistokrevné plemena psů určitým způsobem "přizpůsobit okolnostem dnešní doby", čím může celkem opodstatněně vzniknout "nové plemeno" s možností mezinárodního uznání FCI a jeho následným zařazením se v plejádě už existujících plemen.

Cesta k tomuto cíli není jednoduchá, ale klikatá. Někdy je plná překvapení, stojí hodně úsilí a námahy, vědomostí, materiálních a finančních prostředků a musí být spojená se zapálenými lidmi, kteří se při prvních známkách neúspěchu nedají odradit, ale mají jasnou představu o výsledku této práce.

Standard Tatranského duriče

Krajina původu: Slovensko

Datum schválení standardu: 14.06.2016 - schválené VZ SKJ

Použití: Na dohledávání a durenie zvěře

Zařazení podle FCI:
Skupina: 6 Duriči, barvaři a příbuzné plemena

Sekce: 2 Barvaři

Se zkouškou z výkonu

Krátký popis původu:
Na Slovensku se odedávna chovali duriči, kteří byli využíváni na lov zvěře v horských revírech Slovenska. Z těchto psů různých typů a velikostí byl v 30. letech 20. století vybraný typ duriče střední velikosti a po dlouhém procesu jeho šlechtění byl uznaný jako Slovenský kopov. V první etapě šlechtění byli využíváni jedinci různé velikosti, typu a barvy, a z nich byl nakonec výběrem ustálený typ Slovenského kopova. Navzdory dlouholetému šlechtění se občas ve vrzích slovenského kopova vyskytují jedinci menšího rámce resp. odlišného zbarvení. Tito jedinci byli využití na vyšlechtění duriče menšího rámce. Na rozšíření krevní základny a zabránění příbuzenské plemenitby v prvních etapách šlechtění byli využití jedinci jiných plemen, kteří zvýraznili u tohoto plemena jeho vlohy pro dohledávání zvěře.

Celkový vzhled:
Nižší, lehčí stavba těla, harmonický. Hrudník s dostatečných odstupem od země. Jednoznačně obdélníkový rámec, pevná kostra, rovná záda, mírně zvýrazněný kohoutek, ocas rovný až šavlovitý držený v rovině zad. Pevný, svalnatý krk, hlava ušlechtilá s delším uchem nepřesahující nos.

Důležité míry:
Tatranský durič je plemeno menšího rámce dosahující výšku v kohoutku do 42 cm. Tělesný rámec je obdélníkový v poměru výšky v kohoutku k délce těla 1:1,25 /pes/ až 1,35/fena/. Pro lepší pracovní schopnosti plemena je důležitý odstup hrudníku od země, který tvoří cca ½ výšky v kohoutku.

Povahové vlastnosti:
Je inteligentní, temperamentní s dobrou ovladatelností, vyrovnanou povahou, bez známek agresivity nebo bojácnosti vůči okolí . Vůči lidem je přátelský. Navzdory jeho přátelské povaze je náruživý při práci a odvážný při kontaktu se zvěří. Při práci je vytrvalý s vynikajícím čichem a orientací v terénu. Je hlasitý na čerstvé stopě a při zvěři.

Hlava:
Mírně delší než širší. Zřetelně vyjádřený stop, který rozděluje hlavu na cca přibližně stejnou lebeční část a tlamu. Linie nosu a lebky jsou rovnoběžné.

Lebeční část hlavy:

Lebka: Lebeční část je přiměřeně široká, v temenní časti mírně klenutá s mírně zvýrazněným tylovým hrbolem. Výrazné nadočnicové oblouky.
Stop: Zřetelný. Rozděluje horní linii hlavy na dvě přibližně stejně dlouhé části.
Tvarová část hlavy:
Tlama: Přibližně stejně dlouhá jako lebka. Nesmí být při pohledu z boku kvadratická. Symetricky se zužuje k nosu, ne příliš špičatá při pohledu z boku ani klínovitá při pohledu shora. Hřbet nosu rovný případně mírně klenutý.
Nos: Dostatečně velký, tmavé barvy.
Pysky: Dobře kryjí dolní čelist, zřetelný ústní koutek. Při pohledu z boku vytváří od ústního koutku po nos výrazný oblouk.
Zuby: Dobře vyvinuté, řezáky pevně sedící v čelisti, vytvářejí plný oblouk. Nůžkový skus. Chybějící M3 se neberou do úvahy.
Tváře: plné s dobře vyvinutým svalstvem.
Oči: Tmavě hnědé nebo hnědé, přiměřeně velké, mandlového tvaru. Ani vystoupené ani příliš hluboko vsazené. Oční víčka tmavě pigmentované, dobře přiléhající k oční bulvě.
Uši: Středně dlouhé až delší sahající po špičku nosu. Širší nasazené nad rovinou oka. Ne příliš úzké, dobře zaoblené až zakulacené. Bez záhybů volně visící v těsné blízkosti líc.
Krk: Střední délky, svalnatý, bez kožních záhybů. Nižší nasazený do ramen s plynulým přechodem do zádové linie.

Tělesná stavba:

Horní linie: pevná rovná až mírně klesající od kohoutku ke kořenu ocasu. Kohoutek je málo výrazný, záda jsou mocná a pružná.
Kohoutek: Je méně výrazný plynule přecházející do zad.
Záda: Pevný, pružný, svalnatý. Střední délky, rovný.
Zadek: Široký, dostatečně dlouhý, mírně klenutý. Bedra jsou přiměřeně dlouhé, dobře osvalené s harmonickým přechodem do kříží. Kříže dostatečně dlouhé, jejich horní linie mírně klesá a plynule přechází do linie ocasu.
Hrudník: Ne příliš široký, přiměřeně hluboký. Pro zachování výborných pracovních vlastností plemena není žádoucí příliš hluboký hrudník. Jeho hloubka by neměla přesahovat polovinu výšky v kohoutku. Je však prostorný. Žebra jsou obloukovité, pružné, šikmě nasazené směrem dozadu. Předhrudí je dobře vyvinuté.

Spodní linie a břicho: Spodní linie je v oblasti břicha mírně vtáhnutá. Slabiny dobře vyvinuté ne příliš vytáhnuté.
Ocas: Přiměřeně hrubý a dlouhý. Sahající po patový kloub. Nasazený mírně pod rovinou nebo v rovině zad. Rovný až mírně šavlovitý. V klidu nesený svisle dolů, v akci v rovině zad.

Končetiny:
Přední končetiny: Rovné při pohledu zepředu i zboku.
Ramena: Plné a dobře osvalené. Lopatka dostatečně dlouhá, šikmě uložená, dobře navázaná na hrudní koš. Dobré úhlení mezi lopatkou a ramenní kostí.
Rameno: Dostatečně dlouhé s dobrým zauhlením mezi lopatkou a ramenní kostí, umožňující psovi prostorný a vytrvalý pohyb. Svalnaté.
Loket: Volný, ani přitisknutý k hrudníku ani příliš odtáhnutý.
Předloktí: Dlouhé, kolmé, svalnaté.
Zápěstí: Pevné, suché.
Záprstí: Mírně šikmé. Nikdy ne strmé.
Přední tlapka: dobře klenutá s uzavřenými prsty. Drápy a bříška prstů tmavě zbarvené. Bříška prstů jsou hrubé a pevné.
Zadní končetiny: Dobře zaúhlené při pohledu z boku a kolmé při pohledu zezadu.
Stehno: Dostatečně dlouhé, široké a svalnaté.
Koleno: Pevné, napnuté. Zaúhlení v kolenním a patovém kloubu je přibližně stejné.
Předkolení: Dostatečně dlouhé, svalnaté.
Patový kloub: Napnutý, suchý a pevný.
Nárt: Šlachovitý, kolmě postavený při pohledu z boku i zezadu.
Zadní tlapka: Velmi dobře klenutá a uzavřená. Bez paspárků. Stejně utvářena jako přední.
Pohyb: Ve všech typech pohybu je plynulý a vydatný. Při klusu jsou záda neseny v rovině a pohyb těla je elegantní. Přední i zadní končetiny jsou v akci paralelní. Převládající druh pohybu při práci je klus.
Kůže: Střední tloušťky, elastická, bez záhybů. Pokožka dobře pigmentovaná.
Srst: Tvrdá, hrubší jednoznačně přiléhavá, s dostatečným leskem. Na hlavě a na končetinách kratší, jemnější.
Barva: Tatranský durič se vyskytuje ve dvou barevných variantách:
Černá s pálením - černá barva s přesně ohraničenými hnědými nebo hnědo rezavými znaky na hlavě, nad očima, po stranách nosu a pysků, na hrudi a na končetinách, okolo konečníku, na spodní straně ocasu. Přípustné jsou bílé znaky na hrudi a končetinách, případně bílá lysinka na hlavě. Na končetinách mezi bílou a černou srstí je vhodná srst hnědé barvy (dědictví po starých duričích).
Hnědá - jednobarevné hnědé zbarvení jedince. Odstíny hnědé jsou od světlohnědé až po tzv. jelení červeň. Všechny s příměsí černé barvy. Vyžaduje se černá maska v obličejové časti hlavy. Přípustné je však i zbarvení bez masky.

Velikost:
Výška v kohoutku: Feny: 34 - 38 cm. Psi: 37 - 42 cm.
Chyby: Každá odchylka od výše uvedených bodů je považovaná za chybu a její závažnost závisí na stupni odchylky a jejím vlivu na zdraví a pohodlí zvířete.

Vážné chyby:

• Příliš velké nebo příliš malé zvířata ve vztahu k velikosti uváděné ve standardu.
• Nevýrazné nebo chybějící zbarvení u černých jedinců.
• Příliš bledé hnědé zbarvení.
• Těžké zvířata, bez ušlechtilosti.
• Příliš dlouhý tělesný rámec.
• Nesprávně zaúhlení končetin.
• Krátká tlama, hrubé příliš velké pysky.
• Krátké ucho. Příliš vysoko nebo příliš nízko nasazené.
• Klešťový skus, chybějící více jak 2 P1.

Vylučující chyby:

• ektropium, entropium
• předkus nebo podkus
• monorchid, cryptorchid
• chybějící zuby kromě P1 a M3.

Každý pes vykazující výrazné fyzické nebo psychické poruchy musí být diskvalifikovaný.
Pes musí mít dva normálně vyvinuté semeníky zřetelně sestoupené v šourku.